K patagonským ledovcům denně vyjíždí desítky autobusů, jezera brázdí vyhlídkové lodi a pustou Atacamu i africké safari lze obdivovat z pohodlí klimatizovaného vozu. Podobně je také jen otázkou peněz doletět vrtulníkem na stolové hory, přestože trčí kilometr vysoko, kdesi nad neprůchodnými amazonskými pralesy.

Vypravíte-li se na tato místa zlákáni krásnými fotografiemi, možná budete zklamáni. Za vyhlídkovými terasami naleznete pytlíky ze supermarketů a vyhozené PET láhve. Turistické značení je dokonalé, a pokud se nevrátíte v den, který jste uvedli v návštěvní knize, správce parku či jiný úředník po vás vyhlásí pátrání. Sibiřská tajga zůstává místem bez civilizace. Svobodným kusem planety, kde vás nikdo hledat nebude. Fotografie odsud jsou skutečné a pravdivé. I divočina je opravdová. Nezbývá než se sbalit a jet...“

Marek Audy