Suchdolské Mystérium
Marek Audy, Igor Audy

Smradlavé bahno čpělo dnes výživně, přesto, že sifon byl vyschlý aspoň tři týdny. Nazelenalá konsistence orobince s pijavicemi se stále ve větší vrstvě lepila na naše overaly. Do nízké roury sifonu skryté za vstupním žebrem se podařilo dostat jen dvěma kanálníkům. Celý den si sisyfovsky přesouvali hrsti tlejících sedimentů s pískem. Po několika hodinách ležení v kaluži Jirka postoupil o 6 m dopředu.
"Jde to dál, ale neprolezu to! Je to takový úzký okýnko někam dolů. Asi tam teče někdy voda. Dnes se tam ale stejně nedostaneme a příště začneme s pořádným profilem hned od zacˇátku."

Slovíčko "příště" míněné jako další víkend se protáhlo na plných 13 let. Obleva zatopila koleno sifonu a voda se již samovolně nikdy neztratila. Kdyby se tenkrát Jirka místo dolů podíval do malého komínku nad sebe, možná by byl vývoj objevování Suchdolského ponoru jiný. Ale vraťme se v historii objevování ještě dál.

V minulosti byl ponor situován přímo v břehu nádrže a proti úniku vody byly trativody zasypávány zeminou a utěsňovány jílem. Přesto docházelo často k  náhlým propadu˚m a úniku˚m vody.
24.5.1955 se po deštích otevřel 3 m hluboký jícen o průměru 1,5 m. Situaci precizně zdokumentoval fotografiemi speleolog Jan Balák z Metry Blansko. Zaměřil také pozici ponoru a náčrty později daroval do archivu naší skupiny.

Průtoky Veselického potoka
Běžný:
2 - 5 l/s
Roční maximum:
200 l/s
Desetileté maximum:
800 l/s
Stoleté maximum:
1600 l/s


Vstupní propástka se postupně zanesla, avšak ponor po následující roky sloužil jako hlavní přirozené propadání Veselického potoka. Při zvýšených vodních stavech se periodicky obnovovala funkce původního Dolního Suchdolského ponoru, který leží v soukromé zahradě v údolíčku pod hrází nádrže. Voda do něho přepadala potrubím z nefunkčního šoupátka požární nádrže.
Povodňové vody však nebyl schopen, sutí zanešený Horní ponor, odvádět do podzemí. Po zahlcení odtokového šoupátka docházelo k vzedmutí hladiny o cca 1,4 m a k přetékání vody přes korunu hráze. Voda téměř každé jaro zaplavovala přilehlou hasičskou zbrojnici. Skupina Topas proto nabídla tehdejšímu Národnímu výboru obce zprůchodnění odtokových cest a stavební zajištění ponoru. Práce byly realizovány od května do listopadu 1987, částečně s využitím náčrtů z roku 1955.




V místě ponorné deprese byla vyhloubena šachta do hloubky 5,5 m a zajištěna silnostěnnými betonovými skružemi o průměru 1 m. Odtokové horizontální cesty na dně šachty byly rozšířeny do vzdálenosti 3 m. Další pokracˇování bylo volné, ale nepru˚lezné.
K rozšíření odtokových kanálů došlo pak samovolně při povodni 29. 8. 1988. Po rozšíření některých užších míst bylo proniknuto do volného pokračování délky cca 30 m. V hloubce -18 m uzavřel další postup již zmiňovaný sifon, který se tehdy nepodarˇilo prˇekonat.
Protože horizontální části jeskyně byly zanášeny naplaveným dřevem, listím i komunálním odpadem, prováděl Topas periodické čistění odtokových cest a revize pru˚chodnosti sifonu.
Při akci v listopadu 2002 bylo zjištěno nebezpečí zneprůchodnění odtoku a sifon byl proto ve spolupráci s ČSS ZO 6-16 Tartaros a ČSS ZO 6-19 Plánivy vyčištěn kalovými cˇerpadly.
Dne 11. 1 2003 se podařilo proniknout za sifon a při následujících akcích, ještě v zimních měsících, bylo postupováno téměř volnými chodbami a propastmi, až do vzdálenosti více jak půl kilometru a hloubky 73 m.

Popis lokality:
Pod vstupní šachtou 5,5 m hlubokou vychází ve směru 180° horizontální chodba, která po 4 m přechází stupněm 3 m hlubokým mezi mohutné skalní bloky. Další krátký horizont a menší stupeň vyúsťuje do ukloněné síně trojúhelníkového půdorysu. Největší délka prostory je 10 m, šířka 9 m, výška 1,0 - 3,0 m. Při západní stěně je mělce zahloubeno řečiště Veselického potoka.
Prostora pokračuje dvěma stupni do puklinovité chodby 0,5 m široké, přecházející v hloubce 18 m od vchodu v sifon. Délka sifonu při plném zaplavení je cca 5 m a hloubka cca 1 m. Po vyčištění je sifonová chodba široká 0,6 m a vysoká 0,5 - 0,8 m, dno je tvořeno drobným štěrkem, korodovanými vápencovými balvany a jílovitým zapáchajícím kalem. I přes neustálou snahu o lepší průstupnost, čištění a zvyšování stropu je toto místo nejproblémovější z celé lokality.
Ze sifonu jsou dva přepady. Dolní přepad je tvořen krátkou oválnou chodbičkou o průměru 0,4 m se skalnatým dnem, vyšší je tvořen horizontální chodbou, propojenou se sifonem 3 m vysokým komínem. Přepady ústí do prostory kruhovitého půdorysu o průměru 3 m a výšky 3,5 m.
Z této síně je možné třímetrovým komínem vystoupat do horizontální etáže, která po necelých 20-ti metrech vyúsťuje úžinou do větší 30 m dlouhé, pěkně zdobené prostory "Tomášův sen". Prostora má šířku 1-3 m s průměrnou výškou okolo 1,5 m. Směrově je její průběh příčný na hlavní tah jeskyně.
Hlavní tah jeskyně z prostory za sifonem však pokračuje z jejího dna 2,5 - 6,0 m širokou , ale jen 0,5 - 1,0 m, místy jen 0,3 m vysokou chodbou. Dno je tvořeno drobným žlutohnědým štěrkem s valouny do velikosti 5 cm , s mělce zahloubeným korytem potoka. Chodba je místy zdobena sintrovými náteky, stalaktity do délky 10cm a ojediněle stalagmity max. 30 cm vysokými. Chodba zachovává v celém pru˚beˇhu generelní smeˇr 220°, po cca 110 m narázˇí na prˇícˇnou poruchu smeˇru V - Z a zásadneˇ meˇní svu˚j charakter.
Příčná vzestupná chodba směrem k západu vyúsťuje do dómu Juniorů - prostory 15 m dlouhé, 5 m široké a 3-4 m vysoké. Stěny i sintrová výzdoba jsou silně rudě zabarveny. Z přístupové chodby k dómu lze odbočit do síně Pod Archou, kde jsou ze skalního masivu pěkně vypreparovány fosilie. Od křižovatky s příčnou poruchou pokračuje chodba Guayána. Tato chodba 1-2 m široká, 2-4 m vysoká stále zachovává generální směr 220° a mírně klesá. Přibližně v polovině délky chodby vyvěrá pod západní stěnou malý tok o vydatnosti 0,1 - 0,3 l/s.
Spodní část chodby Guayána je zaříznuta v křemenitých pískovcích místy až 1,5 m hluboko. Jedná se pravděpodobně o velmi starou vysokou kaňonovitou chodbu, která byla v pozdější geologické minulosti postupně zanášena písky bazalních klastik. Dnes se pohybujeme pouze v její nejvyšší sekundárně vyklizené části. Podobný geologický charakter je možné sledovat nepřetržitě i v následujících částech lokality.
Po 45m přechází chodba v příkře ukloněnou 1. Propast 5 - 8 m širokou a 20 m hlubokou. Ukloněné dno a stěny jsou do poloviny výšky tvorˇeny nevápencovou horninou.
Ze dna propasti, mezi odloučenými bloky hornin, lze proniknout do mírně ukloněné chodby 1-2m široké, 1-4m vysoké, dno a částečně i stěny jsou opět tvořeny v nekrasové hornině, místy kryté sintrovými náteky. Chodba po 60m ústí u stropu dokonale kolmé a symetricky oválné propasti, hluboké 21m, nazvané Suchdolské Mystérium. Západní stěna propasti je tvořena nekarbonátovou horninou, která prakticky vyplňuje 20m vysoký fosilní meandr. Vodní tok se na dně ztrácí mezi naplaveným sedimentem a balvany. Vodní čáry naznačují zaplavování prostory do výšky přes 6 m. Ve výšce 7m nad dnem je situováno přepadové okno s navazující chodbou.
Na okno navazuje chodba Ztraceného prdu. Zpočátku je tvořená nekarbonátovými stěnami i stropem. Její úzký vzestupný charakter se mění za krátkým závalem na větší profil 3 x 2 m. Po 15 m však chodba klesá a končí neprůlezně ucpána sedimenty. Vulgární název nevyjadřuje zatracenost této části. K tomu by se hodily úplně jiné kouty lokality s daleko lyričtějšími jmény. Při objevném prokopávání okna první z útočníku vypouštěl plynné signály, které za jeho zády však nebyly patrné. Tato skutečnost nás vedla k vědeckému poznání, že chodba "nasává" a je i dnes hnacím motorem k průzkumu právě v těchto partiích.

Číselné údaje o lokalitě Horní Suchdolský ponor:
Evidenční číslo:
75A
Nadmořská výška vchodu:
506 m n. m.
Délka:
604 m
Hloubka:
74 m
Objem chodeb:
1993 m3
Vzdálenost od konce ponoru do Am. j.
1800 m


Vstup do jeskyně je možný pouze pokud není ponor aktivní. V současné době je přepadová hrana stavidla nádrže snížena o 10 cm a voda do ponoru nevtéká. Přes rozšíření a vyčištění vstupního sifonu jsou akce v Horním Suchdolském ponoru podmíněny suchým ročním obdobím a optimální meteorologickou předpovědí. Před vstupem do prostor za sifonem je nutné jej téměř vždy vyčerpat. Navíc rychlému a tedy bezpečnému postupu jeskyní brání v úvodních partiích nízký charakter chodeb, v koncových větších cˇástech je to pak nasazení speleoalpinistické techniky prˇi prˇekonávání propasti.
Proto jsme zahájili prokopávání drážky v sedimentech nízkého řečiště a souběžně instalaci pevných žebřů do propasti Suchdolského Mystéria.
Po zajištění lepší přístupnosti širší základně členů, chceme zahájit sondážní práce v nejnižším místě jeskyně a především v přepadovém okně - chodbě Ztraceného prdu.
Rádi bychom zopakovali také kolorační experiment s důrazem na lokalizaci vývěru suchdolských vod v Amatérské jeskyni.
Pomocí virgule odhadujeme v dalším bezprostředním pokračování propasťovité zlomy. Prostory by měly nadále zachovávat generelní směr po levé stráni žlíbku Peklo, který pravdeˇpodobneˇ krˇízˇí na úrovni Neˇmcovy jeskyneˇ II.
Všichni doufáme, že skutečnost překoná fikci a podáří se nám zpříma vykročit k Macoše.
Na závěr je třeba vyzdvihnout unikátní geologickou stavbu lokality, která nebyla doposud odborně zpracována. Již dnes je ale jasné, že geologové v Suchdolském ponoru najdou mnoho nových indicií k objasnění komplikované geologie severozápadní části Moravského krasu.

Hloubkový potenciál
Horní jez. v Macoše
155 m
Šolimova mísa v Am. j.
137 m
Klikněte si na obrázek pro větší zobrazení!


Historicky 1. fotografie Suchdolského ponoru z roku 1958 od Jana Baláka


Vesnicˇka Suchdol z vysokého stromu


Imposantní přes 20 m hlubokou propast Suchdolské Mystérium nám U Němců nevěřili


150 m nízkých vstupních chode byl celý rok bonbónkem, nejen badatelů, kteří je museli při každé akci překonat ale i "masa" - desítek pomocníků.
Za rok jsme vykopali po celé délce pohodlnou pu˚l metru hlubokou drázˇku. Neznámé cesteˇ k Macosˇe nyní nic nebrání .


Mrkvicˇky v cˇajovneˇ


Dóm juniorů
Tahle vy´sˇe polozˇená sínˇka je dokonale rudá od terrarosy. Cˇervené hlíny bohaté na zˇelezo v okolí Suchdola zkousˇeli nasˇi prˇedci dokonce teˇzˇit.


Stalagmitů je v dómu juniorů hodně, ale většina jich lěží na zemi . Pro Suchdolský ponor je popraskaná sintrová výplň charakteristická

 


Chodba Guayána dostala název podle jeskyní vytvořených v křemencích venezuelské Guayány.
Její značná část je vyhloubena v nekrasových křemencových pískovcích. V našich zěměpisných šířkách je to geologická rarita.

 


Jícen 18 m hluboké 1. Propasti

 


Celá spodní stěna 1. Propasti je tvořena křemenci

 


Paralelní chodba nad řečištěm Suchdolského potoka byla klíčem k dalšímu menšímu pokračování

 


Tomáš si na jaře v Paralelní chodbě "vydřel" další objev v podobě dvacetimetrové, pěkně zdobené chodby Tomášův
sen.


Chodba mezi stupni s nekrasovým dnem a křemencovými valouny


Pěkné excentrity v horním poschodí Tomášův sen


Situace průběhu Suchdolského ponoru s virgulovou vizí