Články související s tématem Speleologie v kvarcitových masivech
- Cueva Autana
- Roraima
Cueva Ojos de Cristal - Chimantá
2004-2005
Cueva Charles Brewer - Guayánská vysočina
- Bibliografie
Fotogalerie
Multimédia
Sima Mayor (-314 m) i Sima Menor (-248 m) Na odlehlé stolové hoře Sarisariñama.
Obě propasti byly zdolány a zaměrřeny v roce 1974 vědeckou expedicí organizovanou Charlesem Brewerem-Caríasem.
Foto: Charles Brewer-Carías.
Charles Brewer-Carías na dně Simy Mayor v hloubce 314 m při historicky první expedici do propasti. Prvosestup do Simy Mayor byl jedním z nejodvážnejších světových speleologických podniku
Objevem cueva Ojos de Cristal začala náše nekončící pouť světem tepui.
V jednom z prvních mailů od Charlese mi došla fotka cueva Fantasma. Zběžně jsem koukl na obrázek a přeposlal ho Braňovi. Za chvíli volá ze Slovenska, že prý jsou v tom portálu vrtulníky!!
Obrovská boční větev galería Guácharos v cueva Ch. Brewer největší kvarcitové jeskyni světa.
Dóm Karen a Fany je největší podzemní prostorou Venezuely a směle jej můžeme zařadit mezi 10 nejmohutnějších podzemních dutin světa. Člověka napadne otázka jak se může vůbec udržet ten rozměrný 300x100 m placatý strop?
Speleologie v kvarcitových masivech
Text: Marek Audy, Charles Brewer
Carías, Braňislav Šmída
Historie objevování podzemí
kvarcitových krasů je velmi mladá. Je to
dáno tím, že ještě do nedávna geologové předpokládali velmi špatnou
chemickou rozpustnost křemenců. Z toho logicky vyplýval závěr, že se
prakticky nejedná o kras. Nad typickými krasovými megadepresemi na
Sarisariñamě, patrnými při přeletu i z velkých výšek, vědci
zavírali oči nebo vymýšleli šílené teorie o meteoritech či
geotermálních silách.
Významný venezulský vědec Charles Brewer Carías v roce 1974 do této odlehlé části Guayánské vysočiny uspořádal mezinárodní expedici. Spojil se při tom s anglickým horolezcem Notem. Ten broblematiku vertikálních stěn Guayánské vysočiny již dobře znal. Pár let před expedicí na Sarisariñamu o tom napsal knihu, kde popisuje svůj výstup na Auyán-tepuy. Brewer s Notem sestoupili ještě s dalšími se svými kolegy na dno obou propastí Sima Mayor (-314 m) i Sima Menor (-248 m). Vědci v rámci této první expedice propasti podrobně zmapovali. Objem 18 mil. m3 tak zařadil Simu Mayor na 5. největší krasovou dutinu světa.
Teorii krasového odvodňování stolových hor poprvé vyslovil Charles Brewer-Carías již v roce 1974. Za schéma vzniku megapropastí Sima Mayor (-314 m) a Sima Menor (-248 m) byl svými univerzitními kolegy a rivaly považován za snílka.
Brewer také jako první vyslovil teorii o obrovském podzemním kolektoru odvodňujícím část Sarisariñamy. Vznik propastí vysvětloval zřícením obrovských podzemních dómů této neznámé jeskyně. Překvapivě až dnes shledáváme téměř stoprocentní reálnost této vize. Série dalších již specializovaných speleologických výprav na stolové hoře Auyán, přinesla objevy několika hlubokých propastí.
Nejpopulárnější Sima Aonda zdolaná venezuelskými jeskyňáři do hloubky 370 m zpopularizovala kvarcitovou speleologii ve světě (Galán, 1983). Na Auyán poté vypravila italská skupina speleologů La Venta několik dalších expedic. V nově objeveném systému Sima Auyán-tepui Noroeste, naměřili úctyhodnou délku 2950 m (Bernabei et al., 1994; Mecchia, Piccini, 1999). Z kvalitních působivých publikací, distribuovaných do více kontinentů však jednoznačně vyplývalo, že se jedná prakticky jen o tektonické pukliny, i když několik set metrů hluboké - místně nazývané "griety". Drenážní funkce byla jednoznačná, svět však pochyboval, jedná-li se o kras a o jeskyně v pravém slova smyslu.
V roce 2002 byla smíšenou českou a slovenskou výpravou objevena na stolové hoře Roraimě jeskyně Krystalové oči (Audy, Šmída, 2003; Šmída et. al, 2003). Ponorná jeskyně se vymykala všem doposud prezentovaným závěrům. Několik metrů široké ploché fluviální chodby s rovnými deskovitými stropy tvořili podzemní systém, dlouhý 2,5 km. Byl to historicky zlomový okamžik v chápání krasových jevů v kvarcitovém krasu Guayánské vysočiny.
Doposud nejvýznamnější a nejmohutnější kvarcitová jeskyně světa byla objevena na jaře roku 2004 v masivu Chimantá. Jeskyně Chales Brewer s délkou 4,5 km předčila svými rozměry i ty nejfantastičtější sny.
Podzemní dómy pro kvarcit charakteristického obdélníkového průřezu dosahují místy šířky až 100 m. Plochý strop střídá výšku od 10 do 40 m. Rozměry resp. objem podzemních prostor je srovnatelný s doposud největšími popsanými jeskynními koridory ve vápencích Bornea nebo Nové Guinei.
Významný venezulský vědec Charles Brewer Carías v roce 1974 do této odlehlé části Guayánské vysočiny uspořádal mezinárodní expedici. Spojil se při tom s anglickým horolezcem Notem. Ten broblematiku vertikálních stěn Guayánské vysočiny již dobře znal. Pár let před expedicí na Sarisariñamu o tom napsal knihu, kde popisuje svůj výstup na Auyán-tepuy. Brewer s Notem sestoupili ještě s dalšími se svými kolegy na dno obou propastí Sima Mayor (-314 m) i Sima Menor (-248 m). Vědci v rámci této první expedice propasti podrobně zmapovali. Objem 18 mil. m3 tak zařadil Simu Mayor na 5. největší krasovou dutinu světa.
Teorii krasového odvodňování stolových hor poprvé vyslovil Charles Brewer-Carías již v roce 1974. Za schéma vzniku megapropastí Sima Mayor (-314 m) a Sima Menor (-248 m) byl svými univerzitními kolegy a rivaly považován za snílka.
Brewer také jako první vyslovil teorii o obrovském podzemním kolektoru odvodňujícím část Sarisariñamy. Vznik propastí vysvětloval zřícením obrovských podzemních dómů této neznámé jeskyně. Překvapivě až dnes shledáváme téměř stoprocentní reálnost této vize. Série dalších již specializovaných speleologických výprav na stolové hoře Auyán, přinesla objevy několika hlubokých propastí.
Nejpopulárnější Sima Aonda zdolaná venezuelskými jeskyňáři do hloubky 370 m zpopularizovala kvarcitovou speleologii ve světě (Galán, 1983). Na Auyán poté vypravila italská skupina speleologů La Venta několik dalších expedic. V nově objeveném systému Sima Auyán-tepui Noroeste, naměřili úctyhodnou délku 2950 m (Bernabei et al., 1994; Mecchia, Piccini, 1999). Z kvalitních působivých publikací, distribuovaných do více kontinentů však jednoznačně vyplývalo, že se jedná prakticky jen o tektonické pukliny, i když několik set metrů hluboké - místně nazývané "griety". Drenážní funkce byla jednoznačná, svět však pochyboval, jedná-li se o kras a o jeskyně v pravém slova smyslu.
V roce 2002 byla smíšenou českou a slovenskou výpravou objevena na stolové hoře Roraimě jeskyně Krystalové oči (Audy, Šmída, 2003; Šmída et. al, 2003). Ponorná jeskyně se vymykala všem doposud prezentovaným závěrům. Několik metrů široké ploché fluviální chodby s rovnými deskovitými stropy tvořili podzemní systém, dlouhý 2,5 km. Byl to historicky zlomový okamžik v chápání krasových jevů v kvarcitovém krasu Guayánské vysočiny.
Doposud nejvýznamnější a nejmohutnější kvarcitová jeskyně světa byla objevena na jaře roku 2004 v masivu Chimantá. Jeskyně Chales Brewer s délkou 4,5 km předčila svými rozměry i ty nejfantastičtější sny.
Podzemní dómy pro kvarcit charakteristického obdélníkového průřezu dosahují místy šířky až 100 m. Plochý strop střídá výšku od 10 do 40 m. Rozměry resp. objem podzemních prostor je srovnatelný s doposud největšími popsanými jeskynními koridory ve vápencích Bornea nebo Nové Guinei.
Tabulka nejdelších kvarcitových jeskyní světa
| Cueva Ojos de Cristal | 5,3 km/-73 | Venezuela Roraima |
ČSS-SSS |
| Cueva Charles Brewer | 4,8 km/+110 m | Venezuela Chimantá |
SVCN-ČSS-SSS |
| Gruta do Centenario | 3,8 km/-481 m | Brasil | Gruppo Bambuí |
| Gruta da Bocaina | 3,2 km/-404 m | Brasil | Gruppo Bambuí |
| Sima Auyan-tepuy Noroeste | 2,9 km/-370m | Venezuela | SSI-SVE |
| Cueva del Diabolo | 2,3 km | Venezuela Chimantá |
SVCN-ČSS-SSS |
| Sima Aonda Superior | 2,1 km/-320m | Venezuela | SSI-SVE |
| Magnet
cave |
2,0
km |
South
Afrika |
Martini
J. |
SVCN –
Sociedad Venezolana de Ciencias
Naturales
ČSS – Czech spelological society
SSS – Slovak Speleological Society
SVE – Venezuela Speleological Society
SSI – Speleological Society Italiano
ČSS – Czech spelological society
SSS – Slovak Speleological Society
SVE – Venezuela Speleological Society
SSI – Speleological Society Italiano