Speleologie v kvarcitových masivech

Text: Marek Audy, Charles Brewer Carías, Braňislav Šmída



Historie objevování podzemí kvarcitových krasů je velmi mladá. Je to dáno tím, že ještě do nedávna geologové předpokládali velmi špatnou chemickou rozpustnost křemenců. Z toho logicky vyplýval závěr, že se prakticky nejedná o kras. Nad typickými krasovými megadepresemi na Sarisariñamě, patrnými při přeletu i z velkých výšek, vědci zavírali oči nebo vymýšleli šílené teorie o meteoritech či geotermálních silách.

Významný venezulský vědec Charles Brewer Carías v roce 1974 do této odlehlé části Guayánské vysočiny uspořádal mezinárodní expedici. Spojil se při tom s anglickým horolezcem Notem. Ten broblematiku vertikálních stěn Guayánské vysočiny již dobře znal. Pár let před expedicí na Sarisariñamu o tom napsal knihu, kde popisuje svůj výstup na Auyán-tepuy. Brewer s Notem sestoupili ještě s dalšími se svými kolegy na dno obou propastí Sima Mayor (-314 m) i Sima Menor (-248 m). Vědci v rámci této první expedice propasti podrobně zmapovali. Objem 18 mil. m3 tak zařadil Simu Mayor na 5. největší krasovou dutinu světa.




Teorii krasového odvodňování stolových hor poprvé vyslovil Charles Brewer-Carías již v roce 1974. Za schéma vzniku megapropastí Sima Mayor (-314 m) a Sima Menor (-248 m) byl svými univerzitními kolegy a rivaly považován za snílka.



Brewer také jako první vyslovil teorii o obrovském podzemním kolektoru odvodňujícím část Sarisariñamy. Vznik propastí vysvětloval zřícením obrovských podzemních dómů této neznámé jeskyně. Překvapivě až dnes shledáváme téměř stoprocentní reálnost této vize. Série dalších již specializovaných speleologických výprav na stolové hoře Auyán, přinesla objevy několika hlubokých propastí.
 
Nejpopulárnější Sima Aonda zdolaná venezuelskými jeskyňáři do hloubky 370 m zpopularizovala kvarcitovou speleologii ve světě (Galán, 1983). Na Auyán poté vypravila italská skupina speleologů La Venta několik dalších expedic. V nově objeveném systému Sima Auyán-tepui Noroeste, naměřili úctyhodnou délku 2950 m (Bernabei et al., 1994; Mecchia, Piccini, 1999). Z kvalitních působivých publikací, distribuovaných do více kontinentů však jednoznačně vyplývalo, že se jedná prakticky jen o tektonické pukliny, i když několik set metrů hluboké - místně nazývané "griety". Drenážní funkce byla jednoznačná, svět však pochyboval, jedná-li se o kras a o jeskyně v pravém slova smyslu.

V roce 2002 byla smíšenou českou a slovenskou výpravou objevena na stolové hoře Roraimě jeskyně Krystalové oči (Audy, Šmída, 2003; Šmída et. al, 2003). Ponorná jeskyně se vymykala všem doposud prezentovaným závěrům. Několik metrů široké ploché fluviální chodby s rovnými deskovitými stropy tvořili podzemní systém, dlouhý 2,5 km. Byl to historicky zlomový okamžik v chápání krasových jevů v kvarcitovém krasu Guayánské vysočiny.

Doposud nejvýznamnější a nejmohutnější kvarcitová jeskyně světa byla objevena na jaře roku 2004 v masivu Chimantá. Jeskyně Chales Brewer s délkou 4,5 km předčila svými rozměry i ty nejfantastičtější sny.

Podzemní dómy pro kvarcit charakteristického obdélníkového průřezu dosahují místy šířky až 100 m. Plochý strop střídá výšku od 10 do 40 m. Rozměry resp. objem podzemních prostor je srovnatelný s doposud největšími popsanými jeskynními koridory ve vápencích Bornea nebo Nové Guinei.

Tabulka nejdelších kvarcitových jeskyní světa

Cueva Ojos de Cristal 5,3 km/-73 Venezuela
Roraima
ČSS-SSS
Cueva Charles Brewer 4,8 km/+110 m Venezuela
Chimantá
SVCN-ČSS-SSS
Gruta do Centenario 3,8 km/-481 m Brasil Gruppo Bambuí
Gruta da Bocaina 3,2 km/-404 m Brasil Gruppo Bambuí
Sima Auyan-tepuy Noroeste 2,9 km/-370m Venezuela SSI-SVE
Cueva del Diabolo 2,3 km Venezuela
Chimantá
SVCN-ČSS-SSS
Sima Aonda Superior 2,1 km/-320m Venezuela SSI-SVE
Magnet cave
2,0 km
South Afrika
Martini J.

SVCN – Sociedad Venezolana de Ciencias Naturales
ČSS – Czech spelological society
SSS – Slovak Speleological Society
SVE – Venezuela Speleological Society
SSI – Speleological Society Italiano